Honzovo dobrodružství - cz

Honzovo dobrodružství Beta Verze 1.5

 Je dobrodružná adventura z pohádkového prostředí napsána v RPG Makeru 2003. Je to můj debut, tak buďte prosím shovívaví.
Hodně štěstí ve hře!

Na dalších stránkách je návod, můžete ho číst, ale je lepší do něho nahlédnout  pouze v případě záseků či po dohrání hry.

BYLO, NEBYLO…

  Tvé jméno je Honza Škubánek. Bydlíš v malé útulné chaloupce na kraji vesnice. Jsi velice líný, celé dny se jen válíš na peci. Za těžkou práci považuješ i to, že se musíš občas obrátit. Jednoho dne jsi ležel už moc dlouho na levé straně a tak rád bys ležel trochu zase na straně pravé, ale právě nikdo nebyl doma, aby tě obrátil. Už jsi chtěl hubovat nad lidskou neochotou, když se najednou rozletěly dveře a do světnice vběhla malá shrbená stařenka.

 „Dobrý den vinčuji babičko, obraťte mě na druhou stranu! “ „I co tě hochu napadá? Na to já nemám čas! Já jsem hochu, sudička a jdu ti předpovědět, co na tebe ­v životě čeká a co tě nemine! ­Měla jsem ti to říct hned, jak jsi se narodil, ale zapovídala jsem se trochu támhle za vsí s nějakou tetkou, tak jsem se krapánek zdržela. Tak ti hochu předpovídám… všechno dobré, zdraví, štěstí, dlouhá léta a že ve dvaceti letech zabiješ draka, osvobodíš princeznu a dostaneš jí za ženu! Měj se tady dobře, děťátko a papej kašičku!“

  Když jsi to slyšel, tak jsi musel, volky nevolky, po dvaceti letech vstát z pece…

  „ Nejprve jsem se rozhlédl po chaloupce, máma mi na cestu dala buchty a vyrazil jsem do světa.

                         

  Prošel sem vesnicí, pohrál si s Honzíčkem, vzal džber na vodu, naplnil ho, natrhal pár kytek, poslechl si, co oznamuje královský posel, poškádlil kněze, vyhnul se tak, tak vodníku Škebličkovi, a hurá na zámek. Tam mě hned vykopli. No nevadí, až najdu princeznu tak se mi ještě budou klanit.

 Vyrazil jsem do širého světa.

    Nějaký dědeček byl dost hladový, tak jsem mu nabídl buchty, asi mu chutnali, protože mě dal divotvorný meč.

 

V černém lese žije baba Jaga, uprostřed bažin jsem našel její barabiznu, nebyla doma, tak jsem ji to tam prošmejdil. Smůla byla v tom, že jsem aktivoval nějaké, ochranné kouzlo a stala ze mě kočka… No, muže být i hůř. Dědeček, kterého jsem nakrmil, mi poradil, že se můžu odčarovat, ale copak jsem nějakej čaroděj?

 Máma byla dost v šoku, že má dvě kočky, bohužel mě nepoznala, tak jsem ji raději nedráždil. S naší kočkou Mícou jsem si taky moc nepopovídal, asi neměla náladu.

  Ta kniha kouzel v Babizně chatrči obsahovala návod jak udělat lektvar, který ruší všechna kouzla, tak jsem se jal sbírat ingredience, tedy bylinky. Některé byli ve vesnici, Rozrazil, Kozlík lékařský, květ Láskomilky, ale tu poslední, Devětsil, jsem zaboha nemohl najít.  

 Zato jsem našel v lese mraveniště, na které, spadla hořící větev, kterou nějakej hňup zapálil, tak jsem tam chrstunl džber vody a uhasil ho, mravenci byli nadšení a nabídli mi protislužbu, ani jsem nevěděl, že umím mravenčinu…

  To se hodilo, ta protislužba, protože jsem na konci světa našel, dost velkou louku z vysokou travou, tak sem ji nechal mravenci prošmejdit, nakonec našli nějaké křsadlo nebo co, no nic moc, ale třeba se jednoho krásnýho dne bude hodit.

  Na konci světa jsem nejprve navštívil čertův hrad, to, že tam straší? No trochu… Poučil jsem se a teď již to vím, že z hořící pochodní se do prachárny prostě chodit nemá, pak jsem si mohl vzít i soudek prachu a ve staré polici našel zápalnou šňůru. Teď to mám komplet, tak půjdu odpálit ten šutr, co se válí před vchodem do jeskyně. Začíná mi to připomínat nějakou přiblblou adventůru, dones, přines, udělej… No zdání klame. Tahle rozhodně přiblblá není! Je blbá… ne, jen střeštěná.

Prošel jsem nebezpečnou bažinou až ke vchodu do jeskyně a použil soudek s prachem, zápalnou šňůru a křesadlo. 

  Prásk!  Z šutráku je štěrk a tak je cesta volná. Tak to byl drak,

a já pořád co to tu tak smrdí, síra co mu čpí z mordy. Trochu jsem se lek ale kampak na mě, divotvorný meč si s ním poradil. Sehnal jsem za to nějaký zlaťáky, no to se hodí, a taky tam rostla ta poslední potřebná bylinka Devětsil a ke všemu ještě dračí vejce!

 Ve vesnici jsem z městské kašny doplnil vodu a běžel k babě Jaze do chatrče, když sem se podíval do zrcadla, okamžitě jsem se zamiloval, Ách… v pohádkách to jde tak snadno, kdyby to tak to byla ta ztracená princezna… Ten pohled do křišťálové koule mě pěkně vyděsil! V hlavě mi blesklo, Mrakomor! Tím mě maminka strašívala před spaním. Raději jsem se vrhnul na vaření lektvaru. Vyprázdnil jsem kotel, nalil tam vodu, smíchal bylinky v zařízení k tomu určeném, udělal výluh z Devětsilu v aparátu na výluh a šoupnul to do kotle. Není to škoda? Ne není! Lektvar je hotov. Ještě sebrat lahvičku zakopnutou mezi baňkami, naplnit lektvarem a je to. Hurá za dědečkem. Mňáu… Protáhl jsem si tlapky, tedy vlastně ručky a je země zase člověk. Hurá!

Znovu do chatrče, sebrat lahvičku naplnit lektvarem, ten se ještě bude hodit! Co když, je princezna zakletá!

 Pak jsem znovu skočil na ostrůvek na konci světa, kde vedle čertova hradu stojí ještě strašidelný mlýn, prý tam straší celá mlynářská rodina, ty babky toho napovídají… No úplně takové povídačky to nebyly, vážně tam strašilo!  Z počátku to tam bylo všechno tajemné, ale nakonec stačilo semlít obilí, trochu komplikovaně,  nasypat obilí do násypníku na půdě, sebrat prázdný pytel, vyhýbat se duchům, byl tam i duch kočky! Fakt nekecám! To ani tak ty báby nešprochaly, to prostě nevymyslíš! Položit prázdný pytel pod výsypník, prokličkovat mezi duchy, stisknout páku v přízemí, zase do sklepa mezi duchy. Sebrat pytel mouky a jsou zachránění. Uf. A představte si, že za to všechno mohl ten prokletý Mrakomor! Tak on vážně existuje. Jen se mi tak dostat pod ruce…

 Zase sem jednou zaskočil za mámou do chaloupky, no můžu vám říct, že jsem měl sto chutí zalízt za pec, ale máma pořád, že princezna čeká. Ach ty mámy. Nakonec mi z tý mouky udělala bramboráky. A zase hurá do světa…

 Na břehu velkého jezera je ostroh Komáru, tam jsem rozsoudil dva rozhádané rybáře, chytili zlatou rybku a tak ji samozřejmě chtěli oba pro sebe, co mi zbývalo než od nich tu lesklou rybu koupit, mí dračí zlaťáky brali. Já jsem byl ještě plný těch bramboráku, takže jsem ji raději pustil, stejně byla hodně malá, a vona prej, že sem dobrák od kosti, tak, že mi splní tři přání! Už se jen rozhodnout, jaké jsou ty správný.

   Vybral jsem si dostat se na ostrov Tří věží, protože byl uprostřed jezera a já neumím plavat, něco jsem zaslechl, že tam prej je skleněný vrch, kde přebývá Mrakomor. Co když právě on, unesl princeznu! Za pokus to stálo.

 Jenže tam kromě skleněnýho vrchu, byli ještě tři věže. Bílá, černá a červená. Řekl jsem si, že to nebude jen tak, v pohádkách, jak vím z vyprávění, všechno bývá, Bůh ví proč, třikrát.  Tak jsem je nejdřív prolez. A to bylo něco! V ty bílý, bylo všechno z ledu, ale nakonec jsem se prokličkoval bludištěm a získal bílý klíček. Pak jsem v černé věži prožil dobrodružství z Mínotaurem, měl tři, zase!, hádanky. Když jsem je uhodl dal mi černý klíček. Nakonec byl docela milý, ten Mínotaurus, teda když jsem si s ním začal hrát, jinak… A v ty červéný, hrůza! Láva a čerti! Satanášovi jsem utekl jen tak, tak.  Získal jsem červený klíček. Vždy před vstupem do věží, jsem si raději dal Save. Kdybych to nedal… Nakonec mám klíčky tři, zase, a je to dobře, kdybych jeden ztratil.

  Vylézt na skleněný vrch je vážně řehole! Ale díky tomu, že jsem si házel bramboráky pod ruce a nohy, to šlo.

 Zakletý zámek Mrakomora!

Teda byl opravdu tajemnej a strašidelnej. Brána se za mnou zabouchla. V hlavním sále, s knihovnou a jídelnou jsem za plentou, v oddělení pro dospělé, našel v jedné knize, velké tajemství… Pak jsem si zahrál na piáno, ochutnal svatební menu, ale svatba pro koho? Snad ne pro princeznu a Mrakomora. Musel jsem si pospíšit! Potkal jsem hromadu stráží, Ninjové :-o. V podzemí za obrazem našel schované tlačítko a otevřel vstupní bránu. Cestu ven jsem tady měl volnou. Prošel jsem pokoji pro hosty a dostal se do Mrakomorových komnat. Hlídali ho tam dvě temné nestvůry. Rampernik a Mekota. Hned mě drapli a předvedli před Mrakomora. No nemazlil jsem se s ním. Šoupli mě do vězení… Ale ve stěně jsem našel tajnou páku a unikl jsem. Bong, velitel stráže, měl ve váze schované klíče,  pustil jsem všechny vězně a ty mi pomohly Bonga a jeho Golema přemoci. Pak jsem pomocí Bongových klíču odemknul dvířka do věže. V truhle ve věži jsem rozluštil hádanku na starém pergamenu. Poslední klíč od komůrky ve věži má Mrakomor. Musím ho přemoci.

To jsem zvládl pomocí informace získané v knihovně pro dospělé. Jen se nenechat zlákat Mrakomorovou úlisností…

Mrakomorovi sluhové přede mnou stáli v pozoru a děkovali. Takový už jsem já… Hloupý Honza.

A běžel jsem do věže. Bude tam princezna? A byla. Jenže zakletá. Málem jsem jí nepoznal. Slepice jako slepice…

  Tak jsem ji dal vypít lektvar. A byla to…  přeci jenom princezna a ta ze zrcadla, do které jsem byl zamilovaný, heč!

 Zbývalo už jen dovést princeznu Jasněnku zpět na královský zámek. Ale nejdříve samozřejmě si jít pro požehnání k mamince.

  No té připadala dost křehoulinká, ale nakonec si bude muset zvyknout… (Po cestě se nebojte, princeznu mám u sebe!)

A na zámek. To bylo radosti!

A byla svatba…

 A tím to končí.

 K     o     n     e    c

Omyl, začíná!“

Příjemnou zábavu a hodně štěstí v životě

                                                                   Přeje Autor